New world

3. Kapitola Škola

 Byly to již čtyři měsíce od doby, kdy se ze mě stal upír. Už jsem byla schopná jít mezi lidi, aniž bych je při první příležitosti všechny zmasakrovala. Naučit se ovládat bylo opravdu velmi těžké. Kdyby se například někdo v mé přítomnosti řízl do prstu, tak by zde moje sebeovládání skončilo. Když mě Alice vzala poprvé do města aby mi ukázala nějaké skvělé nákupní středisko, musela se mnou jít obrovská eskorta, která měla za úkol mě ani na mikrosekundu spustit z očí. Má eskorta se skládala ze všech Cullenových. Nakonec se to ukázalo jako velmi dobré opatření, jelikož jsem po pár minutách vystartovala po jedné prodavačce. Carlisle ji potom vysvětloval, že jsem duševně chorá a občas o sobě nevím, což mě později velmi urazilo. Ale nyní jsem se už ovládala, ne sice dokonale, ale mohla jsem se opět pohybovat mezi lidmi. Carlisle dokonce přemluvil Esme, aby mě přihlásili na zdejší střední školu. Dnes měl být můj první den. Věděla jsem, že okolo mě budou jistě už kolovat různé drby a taky mi Jasper oznámil, že mě ve škole všichni netrpělivě očekávají, načež odpochodoval s ohromě spokojeným a hlavně škodolibým výrazem. Byla jsem ze svého prvního dnu ve škole opravdu nervózní ale trochu mě uklidňoval fakt, že tam se mnou budou ostatní sourozenci.
Edward zaparkoval svoje stříbrné Volvo a povzbudivě se na mě usmál. Nervozitou se mi stáhl žaludek a moc mi ani nepomohl Edwardův pobavený výraz, kterým mě sledoval, když jsem vystupovala z auta. Nedůvěřivě jsem pozorovala budovu, která ani nevyhlížela jako škola. Předpokládala jsem, že už má nějaký ty roky za sebou. Edward mě chytl za ruku a táhl mě ke vchodu do školy.
„ Edwarde, já do školy nechci, čtyřikrát sem propadla, než sem to vzdala úplně, tohle vážně není nutné, umím sotva malou násobilku, jak vás vůbec napadlo zapsat mě na střední?“ snažila jsem se mu vykroutit ruku, což se mi nepovedlo. Když jsem se nakonec zapřela patami jako malý rozmazlený dítě, tak Edward vypadal opravdu pobaveně. Hned ale nasadil hrozivý výraz.
„ Tak to je načase abys do školy už konečně začala chodit“ odvětil příkře i když mu cukaly koutky a táhl  mě za sebou. Když jsme vešli dovnitř, tak jsem nešťastně zakvílela při pohledu na pobíhající studenty. Někteří se pošťuchovali, jiní měli nosy zabořené v učebnicích, jiní se vesele bavili a mířily to svých učeben. Zamrazilo mě. Chodit do školy byla moje noční můra, které jsem se před časem ochotně vzdala a nyní jsem se opět ocitla na nepřátelském území. Když mě po dlouhém hádání dostrkal před ředitelnu a naznačil mi ať jdu dovnitř, tak jsem na něj vyplázla jazyk a bez zaklepání vešla, načež jsem mu nezapomněla třísknout dveřmi před nosem. Ředitel, který seděl za stolem, před sebou hromadu papírů, se na mě překvapeně podíval. Nasadila jsem andělský výraz.
„ Ach omlouvám se, je tu nějaký průvan“ ukřivděně jsem se podívala na dveře a pak zpátky na ředitele a neopomněla jsem se mile usmát.
„ Já jsem Andi Cullenová, měla jsem se vám ohlásit, že jsem dorazila“ oznámila jsem mu a prohlížela si místnost.
„Těší mě slečno, doktor Culen mi řekl o vaší situaci, tady máte seznam pomůcek a knih, a také rozvrh hodin, kdyby jste měla problém s učivem, nebojte se domluvit si doučování s učiteli, přeci jenom máte dva měsíce již zameškané, věřím, že vám vyučující vyjdou vstříc“ mrkl na mě a naznačil mi, že hovor skončil. Vypochodovala jsem s ředitelny a dveře vzal opět „průvan“. Edward na mě čekal hned naproti dveřím opřený o zašedlou stěnu. Obrátila jsem se od něj a vydala se chodbou pryč, i když sem nevěděla kam. Edward mě hned dohnal na tváři zvědavý výraz.
„ Řekni, do kolika škol si chodila?“ prudce jsem zastavila a obrátila se k němu. Pokrčila jsem rameny.
„ No přestala sem je počítat, bylo jich hodně, potom co jsem dohnala jednu ředitelku k psychiatrovi, tak měli obavy mě někde přijmout“ Edward si povzdechl a vytrhl mi z ruky rozvrh. Zasyčela jsem na něj, čehož si nevšímal.
„První hodinu máte matiku, učebna je v prvním patře, jsou to hned první dveře, dovedu tě tam“ potichu jsem zavrčela a loudala se za ním. Všichni si mě cestou zvědavě prohlíželi a tiše si šeptali. Narazila jsem si na hlavu kapucu své černé mikiny a snažila se je ignorovat. Když jsme se zastavili před učebnou hodila jsem po Edwardovi zoufalý pohled. Jen se usmál, stáhl mi kapucu a políbil mě.
„ Po hodině tu na tebe budu čekat“ pak jsem jen viděla jak zmizel za rohem. Vstoupila jsem do třídy, kde naštěstí ještě nebylo příliš mnoho lidí. Sedla jsem si do lavice úplně vzadu, nasadila si sluchátka mp3 přehrávače a modlila se, aby si mě nikdo nevšímal. Mělo zvonit až za deset minut. Po pěti minutách, kdy jsem si potichu pobrukovala písničky si ke mně přisedl nějakej frajírek a nasadil úsměv, který zjevně považoval za neodolatelný. Umučeně jsem si povzdechla.
„ Ahoj, já jsem Mark Donely, ty musíš být Tabitha Cullenová“ na tváři měl přátelský výraz a natahoval ke mně ruku. Po chvíli jsem ji váhavě přijala.
„ Ne Tabitha, ale Andi, ráda tě poznávám“ zadívala jsem se před sebe. Mark mě ještě hodnou chvíli zpovídal, vyptával se mě na můj život, než mě adoptovali Cullenovi, na moje zájmy a spoustu dalších zbytečností. Nakonec mě zachránil příchod učitelky. Naštěstí po mě nechtěla, abych se představovala třídě. Když začala na tabuli psát nějaké vzorce, civěla jsem na ni jako na mimozemšťana. Už jsem pochopila, že na téhle škole si moc dlouho nepobudu. Jako ostatně na všech předchozích. Konečně zazvonilo a já se okamžitě zvedla k odchodu. Můj spolusedící mě ovšem zastavil.
„ Nechtěla by sis někam vyrazit, třeba v sobotu?“ zeptal se mě. Nevěřícně jsem vykulila oči. Znala jsem ho sotva čtyřicet pět minut a on mě už zve na rande?
„ To není moc dobrý nápad“ poznamenala jsem a snažila se kolem něho protáhnout. Začala jsem mít neblahé tušení, že patří mezi ty kluky, kteří si myslí, že jsou páni světa a mohou si dovolit co se jim zachce.
„ Proč ne? Tady v tom zapadákově je hrozná nuda, je potřeba se občas trochu odreagovat, jedno malý rande by tě nezabilo ne?“ svůdně na mě mrknul. Zhluboka jsem se nadechla, dokonce ani jeho krev mi nepřipadala tak lákavá.
„ Zaprvý nejsi můj typ a zadruhý já kluka už mám, takže sbohem“ když jsem se okolo něho snažila protlačit, tak mě popadl za rameno a přitiskl k sobě.
„ No tak puso, přeci bys mě nedala košem?“sklonil se ke mně a chystal se mě políbit. V příští chvíli se ovšem s bolestným sténáním svezl na zem a držel se za rozkrok. Se zadostiučiněním jsem se usmála a překročila ho.
„ To aby tě pro příště přešly tvoje chlípný choutky“ poznamenala jsem a odkráčela ze třídy. Edward stál u dveří a mračil se. Cestou do jídelny jsme spolu nemluvili. Edward jen poznamenal něco ve smyslu, jestli dokážu vydržet aspoň jednou hodinu bez toho, abych se dostala do průšvihu a že se diví, jak jsem byla schopná se dožít šestnácti let. Jeho poznámku jsem naprosto ignorovala. Zbytek dne proběhl v pořádku a já se nemohla dočkat až dorazíme domů. Tam jsem se natáhla na postel a bezcílně zírala do stropu. To mi vydrželo hodných pár hodin, pak jsem se ale začala šíleně hryzat nudou. To že upíři nemohli spát bylo opravdu prokletí. Začala jsem pochodovat po pokoji sem a tam a nehleděla na to, že při tom dupu jako slon. To mě ovšem po chvíli taky omrzelo. Sebrala jsem šipky z psacího stolu a házela jsem je na terč. Mockrát jsem netrefila. I tuto zábavu jsem ovšem vzdala ve chvíli, kdy jsem probodla hlavu svého oblíbeného zpěváka, který byl vedle na plakátu. Natáhla jsem se do houpacího křesla a netrpělivě poťukávala prsty o opěradlo na ruce. Nakonec jsem se zvedla a tiše se vytratila na zahradu. Seděla jsem na lavičce u bazénu a pozorovala odlesky od hladiny, které vznikaly díky měsíčním paprskům a světla vycházejícího z domu. Zvedla jsem se s tím že půjdu dál a půjdu prozkoumat les. Nezaregistrovala jsem přítomnost nikoho jiného a tak jsem hlasitě vypískla, když se do mě opřela neznámá síla a já žuchla oblečená do bazénu. Uslyšela jsem hlasitý smích, který ovšem hned na to utichl a já viděla jen postavu balancující na okraji bazénu a pak plesknutí o hladinu, když to dotyčný neustál. Dívala jsem se na zmáchaného Edwarda a dostala jsem záchvat smíchu.
„ Kdo jinému jámu kopá…“ ozvala jsem se škodolibě. Edward pozvedl obočí a hned na to  mě zasáhla pořádná sprška vody. Edward se teď taky opět smál a zmařil můj pokus vyškrábat se ven z bazénu. Takhle jsme blbly celou noc a když nás bazén omrzel, přidali jsme se k ostatním, kteří se pošťuchovali v domě. Vlastně ani není tak špatné být upír.