New world

4. Kapitola Napadení

Byla už skoro půlnoc. Toulala jsem se po lesích a poznávala tak krajinu ve Forks a blízkém okolí. Hrozně jsem se těšila, až bude hezky a svítit slunce, i když nebudu v té době jít mezi lidi. Zelená, zelená a všude jen zelená. Tahle barva mi začínala už pomalu lézt na nervy. Ušla jsem další kilometr, když se náhle rozpršelo. Zaklela jsem a obrátila se zpátky směrem k domu a chtěla se vrátit. Za mnou se ozvalo hrozivé zavrčení. Prudce jsem se otočila. Uviděla jsem hrbícího se obrovského vlka s divokým pohledem v tmavých očích. Ani jsem pořádně neviděla jak se po mně vrhl, byl tak rychlí, jediné co jsem si v tu chvíli uvědomila byla řezavá bolest v paži, jak se mi do ní zakousl. Zakvílela jsem a odhodila vlka od sebe. Narazil do stromu a zaskučel bolestí. Hned na to se za ním objevili další tři. Ucítila jsem náraz ze zadu, odkud se vynořili další. Slyšela jsem jak vlkovy zuby scvakly těsně vedle mého krku. Další výpad se mu už ale povedl. Hlasitě jsem zakřičela bolestí. Muselo mě být slyšet na míle daleko. Hrdlo mi naplnila nějaká lepkavá tekutina. Nemohla jsem se nadechnou a vlk se zakousnul tesáky ještě hlouběji do mého hrdla. Síly mě opouštěly. Najednou ode mě něco vlka odhodilo. Zůstala jsem bezvládně ležet na zemi. Dusila jsem se tou studenou lepkavou tekutinou a nemohla se nadechnout. Mé smysly byly utlumené, vřavu boje jsem slyšela jakoby z dálky. Odevšad se ozývalo vrčení a hlasité rány. Nakonec boj ustal a bylo slyšet jen tiché rozzuřené hlasy. Ucítila jsem jemný dotyk na tváři.
„ Může si za to sama, neměla tu co dělat, mohli bychom vás všechny hned zabít“ promluvil rozzuřený neznámý hlas. Pár rukou mi pomohl obrátit se na břicho. Vykašlala jsem tu tekutinu rudé barvy a cítila silné pálení na krku a paži. Byla to moje krev.
„ Ano já vím, příště už se to nestane“ Carlisle zněl velmi klidně a vyrovnaně.
„ Protentokrát vás necháme jít, až znovu překročíte naše hranice už by jste nemuseli mít takové štěstí“ slyšela jsem vzdalující se tiché kroky.
„ Edwarde“ můj hlas byl je tichý šepot, který se ztrácel v pleskání kapek a skučivém větru.
„ Ano jsem u tebe všechno bude v pořádku“ jak mluvil slyšela jsem, že je ještě rozzuřený.
„ Carlisle“ přivolal otce nedočkavě.
„ Už jsem tady, ukaž podívám se na ni“ Něco se dotklo rány na krku. Cukla jsem sebou bolestí a snažila se odtáhnout od toho co bolest způsobilo.
„ Rána je hodně hluboká, bude chvíli trvat než se zahojí, musím to ovázat, ztratila hodně krve, kdyby krvácela dál, tak…“ nedokončil větu. Pak mi přitiskl něco na ránu, vystřelila mi ke krku ostrá bolest. Prudce jsem sebou trhla a opět se snažila dostat pryč od bolesti. Edwardovi paže mě ale pevně držely a odmítaly pustit. Zavzlykala jsem.
„ Šššš to bude dobré“ snažil se mě Edward uklidnit. S další vlnou bolesti jsem se ponořila do černé tmy.
 
„ Spí?“ zeptal se někdo.
„ Ne vždyť víš, že nemůžeme nikdy spát, její mysl se tak brání před bolestí, spíš bych ten stav popsal jako něco podobného transu“ odpověděl Carlisle.
„ Co její rány?“ poznala jsem Edwardův hlas.
„ Hojí se rychle, ale hned potom bude potřebovat na lov“ potom jsem se opět ponořila do tmy a jen vzdáleně vnímala co se okolo mě děje.
 
Když jsem se probrala k vědomí uvědomovala jsem si palčivou žízeň. Rány byly zhojené a v jejich místě byly jenom světle růžové otisky od zubů. Vstala jsem z lůžka a než jsem stačila udělat jeden krok byla u mě už Alice. Se širokým úsměvem mě objala a trochu se zamračila, když viděla tmavé kruhy pod mýma jako noc černýma očima. Pak se mnou vyrazila na lov.
Po týdnu se ztratily i narůžovělé stopy po otiscích zubů. Až ten den, co jsem se probrala jsem si uvědomila, že mi Carlisle kladu důrazně na srdce, abych se vyhýbala území nějakého kmenu indiánů. Ukazoval mi ho i na mapě, ale s mým chabým orientačním smyslem nebyl žádný div, že jsem zabloudila právě sem, aniž bych si všimla, kde jsem se ocitla. To mě stálo nekonečně dlouhé kárání ze strany Esme a zamračené pohledy od Edwarda. Jasper se na mě po celou dobu Esmenina kázání culil a Emmet se tvářil velmi pobaveně. Alice seděla ve prostřed obýváku na koberci v tureckém sedu se zavřenýma očima a okázale nás ignorovala. Rosalie byla nakupovat a Carlisle musel do práce. Esme se nade mnou nakonec slitovala a žádala mě, ať jsem příště opatrnější. Přikývla jsem a slíbila jí to. A pak se to stalo. Hlava mi jakoby explodovala. Přitiskla jsem si dlaně na spánky a vykřikla. Viděla jsem chlapce v mém věku jak se bolestí zhroutil na zem a pak vybuchl. Jeho tělo se přeměnilo na velkého vlka. Viděla jsem vlkodlaka, jak zaútočil na nějakou dívku a zanechal ji na tváři hluboké stopy drápů. Ucítila jsem vlnu výčitek. Potom jsem uviděla jen změť obrazů, které se mi míhaly rychle před očima.
„ Andi co se děje?“ I když slova byla pronesená potichu pro mě to v tu chvíli bylo jako milionkrát zesílené, tentokrát jsem si přitiskla dlaně na uši a nasadila bolestný výraz. Skoro jsem si ani nevšimla Alice, která právě vstala ze svého místa a lidským krokem přešla ke křeslu, kde jsem seděla.
„ Já nevím co se děje, mám pocit že mi praskne hlava“ zaskuhrala jsem.
„ Myslím, že právě vnikla do mysli vlkodlakům“ všichni se na Alici překvapeně otočili.
„ Jak je to možné, souvisí to nějak s tím kousnutím?“ zeptala se Esme. Alice zakroutila nesouhlasně hlavou.
„ Ne to nejsou jenom vlkodlaci, tohle se stalo už před tím, pamatuješ si Andi, jak jsme tě našli? Předtím jsem o tom měla vizi“
„ Takže dokáže číst myšlenky jako Edward?“ Zeptal se Jasper a zjevně dopodrobna zkoumal moje pocity.
„ Ne měla jsem ještě jednu vizi, není to úplně to samé co umí Edward, jen ještě nevím co to znamená“ Alice se odmlčela a přemýšlela nad svou vizí. Já jsem také přemýšlela nad svou novou schopností. Carlisle mi říkal, že to chce čas, a že se mé schopnosti projeví ve chvíli, kdy je budu nejvíc potřebovat. Nezbývá mi tedy nic jiného nežli počkat.