New world

5. Kapitola Nikdy to neskončí

Neměla jsem nikdy chodit sama ven. A také jsem neměla opouštět domov. Ale už mě začínal unavovat ten každodenní a každonoční stereotyp. Nedalo se to vydržet a tak jsem se jednoduše sbalila a vypadla. Bez jediného slůvka, bez pár řádků. Alice stejně určitě věděla kde sem, takže jsem si nepřipadala ani tak provinile. Ale nyní jsem si uvědomila svoji chybu. Chtěla sem jen na pár dní vypadnout a srovnat si myšlenky. Snažit se ignorovat, že to takhle bude napořád a že si musím prostě nějak zvyknout. Proklínala jsem tuhle nicotnou existenci. Můj malý výlet se ale zvrtl. Byl večer a já netečně bloumala po ztemnělých ulicích. Skoro jsem si ani nevšimla bolestných výkřiků. Když jsem ale potom ucítila tu nádhernou vůni krve velmi blízko mě, zamlžila se mi mysl rudou clonou. Myslela jsem si že už jsem se přes to přenesla, ale opak byl pravdou. To jsem si uvědomila ve chvíli, kdy mlha otupění odezněla a já svírala bezvládné tělo staršího muže. Byl mrtvý. Útěchou mi nemohl být ani fakt, že tu před tím, než sem se na toho nebožáka vrhla došlo k rvačce a muž byl smrtelně zraněný. Pak už to šlo samo. Jakmile jsem ochutnala lidskou krev po tak dlouhé době abstinování, mělo ta na mě katastrofické účinky. Moje racionální uvažovaní se vytratilo a stala se ze mě opět ta krvelačná zrůda. Ze začátku jsem se neovládala vůbec a vraždila si podle libosti. Později jsem si začala uvědomovat co dělám a nechávala jsem se několik dní vyhladovět. Pak to bylo ještě horší zabila jsem několik lidí najednou. Včera to bylo pět dní co jsem hladověla. Včera jsem zabila tři lidi. Tři nevinné lidi, kteří milovali život. Chtěla jsem zemřít.

Seděla jsem v jednom polorozpadlém skladišti v malé místnůstce, která vypadala, že mi každou chvíli spadne na hlavu. Pohupovala jsem se dopředu a dozadu, zcela jsem se soustředila na tento jednoduchý pohyb. Nevšimla jsem si ani, že už tu nejsem sama. To jsem zaregistrovala až ve chvíli, kdy jsem ucítila lehký dotek na rameni. Ani jsem nezvedla hlavu. Začala jsem vnímat až ve chvíli, kdy se někdo svezl na podlahu přede mně. Zírala jsem na toho anděla se zlatýma očima. Trochu nevěřícně a s obavou že se mi rozplyne jsem vztáhla ruku a váhavě se dotkla jeho tváře. Pousmál se a přidržel si ruku na tváři. Upřeně mě pozoroval a zkoumal můj výraz. Sklopila jsem zahanbeně své jasně rudé oči. Edward si mě přitáhl do náruče, kde jsem začala vzlykat. Věděla jsem jedno. Zachránil mě podruhé.

 

 

Odvykání na lidskou krev bylo velmi bolestivé. Musela jsem na čas přerušit studium a začít úplně od začátku. Ty časy byly velmi těžké, ale rodina mi velmi pomáhala. Zvládla jsem to znovu. Mohla jsem opět normálně žít a přísahala jsem si, že se sama už nikdy nikam nehnu. Chodila jsem opět do školy, kde jsem propadala, jak u mě bylo zvykem. Učitelé ze mě byli doslova na mrtvici a já se nesnažila jim to nějak ulehčit. Spíš naopak dělala jsem jeden průser za druhým. Párkrát jsem skončila na policejní stanici, kde jsem si skvěle zahrála karty s jedním sympatickým policistou. Třeba říct, že jsem ho obrala o všechny peníze co měl u sebe. Když si mě vyzvedával Carlisle, tak jsem na policistu Rogerse Monthyho, jak se jmenoval, vesele zavolala, že se brzy vrátím. Ve škole začaly kolovat řeči. Dokonalá rodina Cullenů má mezi sebou černou ovci. Když jsem se jednou vrátila ze školy, slyšela jsem jak se Carlisle s Esme dohadují, jestli by mi neměli dát nějaký trest, například domácí vězení. Ušklíbla jsem se tomu staromódnímu trestu a vyběhla s pobrukováním do svého pokoje.Prudce jsem rozrazila dveře a hlasitě zavřeštěla. Z pokoje se ozval smích. Přede mnou stál Edward a zjevně se velmi dobře bavil. Jak jsem tam tak vpadla, tak jsem nezaregistrovala že tam byl, a šíleně sem se lekla. On se jen dál vesele pochechtával. Hodila sem po něm školní brašnu a v předstírané uraženosti odpochodovala k psacímu stolu. Zapnula jsem si notebook a čekala až naběhne obrazovka. Edwarda. který stál za mnou jsem si vůbec nevšímala. Obrazovka naběhla, ale v tu chvíli na mě čekal další šok. Nevěřícně jsem zírala na okno s videem co se mi tam otevřelo. Porno video. Teď už sem pochopila co myslel můj kamarád Enrike za tu pomstu. Začala jsem urychleně mačkat červené křížky a snažila se tak dosáhnout, aby se ta sprosťárna vypnula. Ale čím víckrát jsem klikla na červený křížek, tím víc videí se otevřelo. Začala jsem sprostě nadávat a proklínala toho idiota. Najednou se ozvalo zaprskání a z notebooku se vyvalil černý dým.

„ Doprdele to snad nemůže myslet vážně!!!“ Edward vypadal že se opravdu dobře baví. Mohlo mě napadnout že můj kamarád spáchá na mího miláčka počítač atentát. Ale tohle sem mu nedarovala.