New world

3. Kapitola Odhalení

Edward vypadal stejně krásně jak jsem si ho pamatovala. Byl zjevně překvapený, že mě tu vidí a zíral na mě jak na halucinaci. Potom se vzpamatoval a nasadil neodolatelný úsměv.
„ Ahoj“ teď jsem byla vyvedená z míry pro změnu já.
„ Ehm ahoj“ nesměle jsem mu oplatila úsměv. Přisedl si ke mně na lavičku a přenesl pozornost na malého Williho.
„ Ale a kdopak je tohle?“ trochu podezřívavě se na mě podíval, jako by si myslel že je to moje vlastní.
„ To je můj bráška Willi“ vypadalo to, jako by se mu celkem ulevilo.
„ Jdeš za svým tátou?“ přikývl a z ordinace zazvonil budík ohlašující půlhodinu. To vzbudilo Williho který si okamžitě všimnul nově příchozího a měřil si ho velmi zvědavým pohledem.
Zvonek jsem ani nevnímala, protože právě v tu chvíli se mi Edward zadíval do očí. Propaloval mě svým zlatým pohledem, ve kterém jsem se úplně ztratila. Svět okolo mě přestal existovat, bylo to, jako by se okolo nás vytvořila bublina, která všechny okolní vjemy pohlcovala a nepouštěla dovnitř.
„ Ehm, ehm“ zdvořilé odkašlání mě přinutilo vrátit se zpět do přítomnost a já odtrhla zrak od Edwardova dokonalého obličeje. Ve dveřích do ordinace stál doktor Cullen a jeho výrazu jsem zaboha nemohla porozumět. Edward vyskočil na nohy, jako by ho někdo nachytal při nějaké zlotřilosti, něco zamumlal svému otci a s zamumláním ať se mám dobře zmizel v ordinaci. Doktor potom zkontroloval Willimu ruku, pak se semnou rozloučil. Celou cestu domů jsem dumala o Edwardovi. Doma jsem se zaměstnávala lehkými pracemi, občas se ohlédla po Willim, jestli něco nevyvádí, ten byl ale dnes výjimečně hodný a se žvatláním si hrál se svými hračkami. Zazvonil zvonek.
„ Je otevřeno!“ zakřičela jsem z kuchyně a přitom umívala nádobí.
„ Ahoj“ ve dveřích se objevil rozcuchaný Jerome do půl těla nahý. Nevyvedlo mě to z míry, byla jsem zvyklá, že k nám čas od času zaběhne oblečený jen do svých obnošených riflí a to i když je venku pod nulou. Navíc já jsem skoro každý den taky pobíhala jen nalehko, i když ne samozřejmě tak hodně jako ostatní členové naší smečky, jelikož jsem v ní byla jediná holka, tak jsem si musela nosit o jednu část oblečení navíc, což mě někdy velmi obtěžovalo.
„ Nazdárek Jere dostal si zprávu? Vážně je mi to líto, nebudu moc ven celý týden, musím se postarat o malého, naši sou pryč“
„ Ne to nevadí, přišel jsem se podívat, jak to tu zvládáš“ změřil si mě pohledem od hlavy až k patě.
„ Super, zatím je všechno v pohodě“ opláchla jsem talíř a dala ho na odkapávač.
„ No možná ti menší pauza jen prospěje, vypadáš strašně“ zavrčela jsem na něj.
„ Ne vážně jak dlouho už jsi nespala? Je načase aby sis hodila menší přestávku, nemůžeš se tolik přetěžovat“ povzdechla jsem si. Popravdě jsem nespala pořádně už dva týdny.
„ Dobře budu se snažit co nejvíc relaxovat“ slíbila jsem mu. Z otevřeného okna zavál do místnosti chladný vánek. V tu chvíli jsem postřehla jak Jerome zbystřil a oči se mu rozšířily. Podívala jsem se okolo sebe a nezaregistrovala nic nebezpečného.
„ S kým si dnes byla?“ zeptal se podezřívavě. Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí.
„ S tím s kým každý den proč?“
„ Copak ty to necítíš?“ zhnuseně se ošil.
„ Ne co bych měla cítit?“ zeptala jsem se zmateně a začichala.
„ Ten smrad, pach, který vydávají naši nepřátelé“ v tu chvíli jsem zpozorněla. Když mluvil o našich nepřátelích tak určitě myslel upíry. Důvod proč jsme existovali.
„ Já ale vážně nic necítím“
„ To je divné, určitě jsi se dnes pohybovala v jejich přítomnosti, ještě se na to podívám, musí být velmi blízko“ hned na to se vytratil, protože se z lesa ozvalo zavití. Povzdechla jsem si, tohle vypadalo na další komplikace, i když mi mohla nastalá situace přinést i trochu toho vzrušení.
Celý týden jsem se opět nevyspala, protože Willi onemocněl a celé noci proplakal. V pondělí jsem se do školy ploužila jako oživlá mrtvola.
 Maria, kterou jsem potkala u školní brány, vtipně poznamenala, jestli nemá připravit rakev a rezervovat místo na hřbitově. Střelila jsem po ní nerudným pohledem. Kdyby tak věděla, že já jen tak neumřu. Při tělocviku jsme si dali soutěž, kdo nejdál odpálí míček dřevěnou pálkou. Stačila jsem při tom odklidit jednoho kluka, kterému jsem nechtěně uštědřila ránu do hlavy a on se svalil na zem a už se ani nehnul. Naštěstí měl jen lehký otřes mozku. Pak se mi podařilo vyřadit ze hry ještě dva hráče. Když jsem se potom zmrzačila vlastní pálkou, tak tělocvikář konečně usoudil, že bych toho měla raději nechat. Z tělocvičny jsem tedy vycházela s pořádným monoklem u oka a všichni po mě zvědavě pokukovali. Další hodiny se vlekly tak šíleně pomalu, že jsem myslela, že už vypustím duši. Dnes jsem neměla ani chuť na jídlo, ale na Mariino naléhání jsem se nakonec došourala do jídelny. Byla sekaná a nevypadala nijak vábně. Šťourala jsem se v jídle a nepozřela ani jeden malý kousek. Spíš jsem poslouchala co si kdo šušká. Občas to byla sranda nachytat někoho na švestkách.
„ Jak to myslíš, že ji nedokážeš vidět?“ zeptal se právě tichý hedvábný hlas.
„ Nevím, to se stalo naposled, když jsme byli ve Forks“ uslyšela jsem tiché zavrčení.
„ Ne to není možné aby byla… toho by jsme si všimli. Všimla jsi si její vůně? Je mnohem intenzivnější než u Be… no prostě, když jsem ji spatřil poprvé a ucítil tu vůni, myslel jsem že zešílím, kdybych to už nezažil, ani se raději nesnažím odhadovat jak by to dopadlo“
„ Ona je velmi zvláštní, nedovedu si to jinak vysvětlit, jsem si jistá že je vlkodlak“ Vlkodlak, při tom posledním slově, jsem sebou prudce trhla a shodila tak na zem talíř, který to neustál a roztříštil se na mnoho malých kousků. Tím jsem přilákala pozornost mnoho zraků, i když ne tolika, jelikož se mi stávalo celkem často, že jsem rozbila v jídelně nějaké nádobí. Bohužel jsem ale přilákala hlavně pohledy Alice a Edwarda. Vymrštila jsem se na nohy o něco rychleji, než bylo normální a zpozorovala jejich šokované pohledy. Pochopili.Cítila jsem, jak se třesu po celém těle. Ani jsem se neobtěžovala uklidit po sobě tu spoušť a co nejrychleji jsem se vyřítila ven. Dnes už nebylo v mých silách ovládnou své tělo. Svou vlčí část. Jen tak tak jsem stihla doběhnout do lesa. Ze školy se dalo zpozorovat jen něco velkého, co se mihlo mezi hustým porostem a pak táhlé vlčí zavití.