New world

5. Kapitola Příměří

Edward mě z ošetřovny dovezl hned domů. Byla jsem ráda, že se moc nenimral v záležitosti s mojí rukou. Cítila jsem, jak se mi ruka pomalu hojí. Nebyl to zrovna příjemný pocit a bolelo to jako čert. Po celou dobu, co jsme jeli jeho skvělým, nadupaným blyštivým černým autem, přičemž jsem ani nestačila zaregistrovat co je to za značku, jsme ani jeden nepromluvili ani slovo. Ale jakmile jsme přijeli k našemu domu, tak se Edward začal činit. Trval na tom, že půjde dovnitř a zůstane tak dlouho, dokud do sebe nedostanu nějaké jídlo. A tak jsem nyní seděla u našeho kuchyňského stolu a poslušně žvýkala výborné kuřecí řízečky s rýží, které mamka připravila k večeři. Edward seděl naproti mně a soustředěně mě pozoroval už pět minut. Jeho upřený pohled mě poněkud znervózňoval. Dojedla jsem svoji extra velkou porci jídla a šla umýt talíř. Než jsem stačila pustit vodu, stál vedle mě Edward a bral mi talíř z ruky. Překvapeně jsem se na něho podívala.

„ Udělám to, ty máš dočasně nefunkční ruku“ jo to potěší.

„ Zvládla bych to sama“ zamumlala jsem si pro sebe a nalila si sklenici limonády a sedla si zpátky ke stolu. Edward se během chvíle vrátil zpět ke stolu. Sedl si naproti mně a opět mě zkoumal pohledem. Moje nervozita začala stoupat.

„ Možná by jsme si měli promluvit“ hodila jsem po něm podezřívavý pohled.

„ Možná ano,… o čem chceš mluvit?“ zeptala jsem se trochu nervózně. Pak jsem slyšela zaklapnutí dveří. Následně se z chodby ozvaly poněkud podezřelé zvuky. Potom se rozletěly dveře a do kuchyně se doslova zřítila dvě propletená těla, ve kterých jsem po chvíli poznala své rodiče.

„ Ehm,…mami,…tati,…?“ pobaveně jsem sledovala, jak se snaží sesbírat z podlahy. Mamka si jako první všimla, že je tu ještě jeden vetřelec. Propálila mě zvědavým pohledem a na jejich, poněkud zvláštní příchod, už zjevně zapomněla.

„ Ahoj zlatíčko, jsi tu nějak dřív, odpadly ti hodiny?“

„ Byla jsem donucena opustit školu, ošetřovatelka mě odtamtud násilím eskortovala“ odpověděla jsem se zamračeným a ublíženým výrazem.

„ Chudáčku můj, to muselo být strašné, určitě jsi zoufalstvím zarývala nehty to podlahy, jak jsi se snažila zůstat ve škole, když tě táhli ven, určitě budou muset dát renovovat podlahy. A co se ti vůbec stalo? Vypadáš naprosto příšerně, a ještě jsi nás nepředstavila svému klukovi“ vyvalila jsem na ni oči.

„ To je Edward Cullen, není to můj kluk, jen spolužák, sedíme vedle sebe v lavici“ Edward okamžitě vyskočil ze židle a šel mamce a taťkovi podat ruku.

„ Moc mě těší že vás poznávám paní Mathevsonová, pane Mathevsone“

„ Také mě těší, že tě poznávám chlapče, no teď když mě omluvíte musím ještě něco zařídit“ s tím se otec odebral do své pracovny.

„ Vážně spolu nechodíte?To je škoda, no ale nevadí, tak povídej, co se ti probůh stalo? A co máš s rukou?“ protočila jsem oči.

„ Nic to není vážně, jen jsem uklouzla na schodech“ mamka na mě dál podezíravě zírala.

„ Aha už chápu, trochu jste to včera s Jane a tím pyžamovým večírkem přehnaly viď? No není se co divit, já v tvých letech,…“ odmlčela se ve tváři šelmovský výraz.

„ Snad raději nechci vědět, co jsi vyváděla, i když to vlastně vím, ale nechci to slyšet znovu, hrozně mě to kazí“ odpověděla jsem a cukaly mi koutky.

„ No my půjdeme nahoru, musíme s Edwardem ještě něco probrat“ mamka přikývla a už se věnovala šmejdění v ledničce. Edward mě následoval do pokoje.

Okamžitě jsem se svalila na postel. Edward si zatím zvědavě prohlížel můj pokoj.

„ Nevěděl jsem, že jste tak bohatí“ promluvil po chvíli.

„ No taťka je právník, mamka se věnuje umění, tak se jejich profese museli na financích nějak podepsat“ nikdy jsem nějak nezveličovala bankovní konto mojí rodiny, ani se s tím nijak nevychloubala, vlastně jsem to většinou naprosto ignorovala. Ostatní ve škole mě měli za takovou šedou nešikovnou myš. Neoblékala jsem se nijak nóbl, spíš nenápadně. Prostě jsem se snažila splynout s ostatníma.

„ O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptala jsem se a zápasila přitom s přikrývkou, do které jsem se stačila zamotat.

„ Ty to také necítíš že?“ ještě on s tím začíná.

„ Ne nic necítím, nevím co bych měla cítit“ odpověděla jsem nabručeně a snažila se přitom vymotat ze svého vězení, ke kterému se nyní přidalo i prostěradlo.

„ Nás“ odpověděl.

„ Vás?“ zafuněla jsem a nechtěně se ještě víc zamotala.

„ Nás upíry“ šokovaně jsem vydechla a svalila se na zem, kde se mi podařilo zakutálet se pod postel. Začala jsem sprostě nadávat.

„ Neublížila sis? Počkej pomůžu ti“ i přes mé protesty mě nějakým záhadným způsobem dostal z pod postele, kde jsem se zaklínila a vysvobodil mě z mého vězení.

„ To není pravda“ namítla jsem vzdorovitě. Pozvedl jedno obočí.

„ Vážně ti to ještě nedošlo, myslel jsem že po tom obědě ti bude jasné kdo jsme“

„ Nevěřím ti“ propaloval mě pohledem. Pomalu jsem couvala, až jsem narazila na stěnu. Stál u postele a najednou, tak rychle, že jsem to skoro ani nepostřehla, přeběhl celý pokoj až ke mně.

„ Chceš ještě nějaký důkaz?“ Zeptal s tváří pár centimetrů od té mé.

„ Eh myslím že ne“ odpověděla jsem nervózně.

„ Je vás víc?“ ostražitě jsem se na něj podívala.

„ Ano je nás víc“

„ Dobrá, pak se budu já a moje rodina potřebovat sejít s vaším vůdcem, kvůli jistým věcem“ Jeho přímý pohled mě velmi znervózňoval.

„ Chcete spáchat hromadnou sebevraždu?“ zeptala jsem se překvapeně.

„ Ne jen sjednat příměří, věřím že tu můžeme žít v souladu, nijak vám tu nebudeme škodit, neživíme se lidskou krví“nevěřícně jsem na něj zírala.

„ No ehm můžeš to zkusit, ale na vlastní nebezpečí“ Edward přikývl a já na něj pořád vyjeveně civěla. Přerušilo mě zavibrování mobilu na stole. Ani jsem se nepodívala na jméno a vzala to.

„ Prosím“ řekla jsem monotónním hlasem.

„ Theo? Jsi v pořádku? Jsem před vaším domem, je u vás nepřítel, ten příšerný pach jsem poznal na několik kilometrů, svolám smečku, měla by jsi okamžitě přijít ke mně“ Jerome zněl velmi starostlivě.

„ Jo já to vím, stojí tu přede mnou“ slyšela jsem šokované zalapání po dechu.  Edward mezi tím vytáhl svůj mobil.

„ Ano Edwarde?“ uslyšela jsem známý hlas.

„ Máme tu problém tati, mohl by si přijet k Mathevsonovým?“

„ Je to kousek, hned tam jsem“ pak se hovor ukončil.

„ Aletheo musíš odtam okamžitě vypadnout, sama ho nezvládneš“ zamračila jsem se a přešla k oknu. Odhrnula jsem záclonu ale neviděla jsem ho.

„ Theo, jdeme s otcem pryč ano? Tak tu nic nevyvádějte!“ slyšela jsem zakřičení zezdola.

„ Jo dobře!“ zakřičela jsem nazpátek a potom slyšela bouchnutí dveří. Williho si na tři dny půjčila babička, takže teď jsme byli v domě sami.

 Hele Jere uklidni se jo? Mě žádný nebezpečí nehrozí, není to jak si myslíš, Edward by si chtěl s tebou promluvit, ano říkám promluvit ne porvat, tak klídek jo, přijď do kuchyně udělám ti něco k snědku, určitě máš hlad“ Z mobilu se ozvalo zavrčení.

„ Dobrá“ uslyšela jsem zatutání, když ukončil hovor.

„ Tak jo jdeme“ prohodila jsem směrem k Edwardovi a vydala se do kuchyně.

Připravila jsem si pánev, olej, pytel hranolek a hermelín. Zrovna jsem brala do ruky olej, v úmyslu nalít ho na pánev, když se ve dveřích objevil velmi naštvaný Jerome. Až na jeden detail, přišel tak, jak ho pánbůh stvořil. Šokovaně jsem vykřikla a zakryla si pánví obličej a hodila po ně vařejku.

„ Ježiš Jerome, když přijdeš polonahý budiž, ale nemůžeš si tady pochodovat jak Adam v ráji sakra, víš jakej si mi způsobil šok? Padej se oblíct, víš kde má táta ložnici, tak padej, než mě raní mrtvice“ ozvalo se od něj uchechtnutí.

„ Děláš, jako bys v životě neviděla nahatýho chlapa, běhali sme s klukama po lese, zapomněl sem“ zněl pobaveně.

„ Taky že neviděla, tak tady nekaz mou panenskou nezkaženou nevinnost a padej na sebe něco hodit, jinak se ti přihodí něco velmi nepříjemného.“ slyšela jsem jak odešel směr otcův šatník. Oddechla jsem si a odložila pánev. Edward zadržoval smích.

„ Co je tu k smíchu?“ zeptala jsem se podrážděně.

„ Ty“ odpověděl přímo. Naštvaně jsem bouchla pánví o sporák, a začala připravovat jídlo. Na to zazvonil zvonek. Vrazila jsem Edwardovi do ruky obracečku.

„ Pohlídej ten sejra, já jdu otevřít a ne že to připálíš“

Za dveřmi stál Carlisle Cullen s naprosto klidným výrazem. Pozvala jsem ho dál. Když se Jerome objevil podruhé ve dveřích a spatřil novou návštěvu nevypadal vůbec nadšeně. Ale díky Carlisleovi se nakonec domluvili na zmiňovaném příměří. Jerome se nakonec i uvolnil a dokonce si i celkem dobře popovídal jak s Carlislem, tak s Edwardem. Já si při mém skvělém kuchařském umění spálila ruku, která se mi naštěstí okamžitě zahojila a Jer si i přes to prý výborně pochutnal.

Večer jsem padla naprosto unavená do postele. Zdály se mi mé staré hrůzné sny. Několikrát jsem se probudila. Když se mi zdál další, ne zrovna moc příjemný sem, tak jsem se opět probudila. Stihla jsem zaregistrovat i své mumlání ze snu, než jsem se probudila úplně. Ještě omámená ze snu jsem tápala na nočním stolku po vypínači u lampičky. Ze stolku jsem zchodila několik věcí, než se mi podařilo rozsvítit. Zaklela jsem. Posadila jsem se s úmyslem vstát a sesbírat spadlé věci. Zarazila jsem se v půlce pohybu a vyděšeně zírala na houpací křeslo, které bylo momentálně okupováno. Chystala jsem se zařvat, když mi pusu zakryla studená dlaň.